Poslední den před jarními prázdninami, v pátek 9. února, si žáci 8.D a 9.C zpříjemnili návštěvou KV Arény, do níž byli pozváni coby vítězové soutěže o nejlepší třídní transparent na hokejovém utkání Tipsport extraligy mezi karlovarskou Energií a hokejisty HC Olomouc. I za normálních okolností jsme třída počtem jedinců neveliká, připočteme-li k tomuto faktu i vliv probíhající chřipkové epidemie, sešlo se nás v určený den před stadionem HC Energie pouhopouhých jedenáct (včetně třídního učitele).

Oděni v černobílých dresech karlovarských hokejistů nebo alespoň opásáni jejich klubovými šálami vstoupili jsme v doprovodu pana Kubelky (PR manažera klubu) do útrob KV Arény. Nejdříve jsme si prohlédli technické zázemí stadionu, shlédli jsme kabiny rozhodčích, technickou místnost videorozhodčích, navštívili rolbaře a technickou četu starající se o led a ostrá ostří bruslí hokejistů. Následovala prohlídka regeneračních místností klubu, návštěva šatny domácích hokejistů, dostali jsme se tedy i do míst, kam se za normálních okolností lze dostat jen velmi výjimečně.

Měli jsme možnost prohlédnout si i repliku velkého zlatého poháru pro vítěze Extraligy, který se hokejistům Energie podařilo za celou dobu existence klubu získat pouze jednou. Nadšení žáků z návštěvy KV Arény ještě umožnila skutečnost, že si mohli dle libosti vybrat fotografie současných hráčů Energie s jejich vlastnoručními podpisy. Překvapením však ještě pro tento den nebylo konec.

Aniž bychom to čekali, dostali jsme od  hráčů i podepsaný výroční hokejový dres z edice určené pro zápas pod otevřeným nebem v německém Klingenthalu. Je zbytečné zde popisovat, že zájem o tento skvost projevili beze zbytku všichni žáci. Je na panu učiteli, aby vymyslel soutěž týkající se karlovarského hokejového klubu, jejíž vítěz si posléze dres odnese (zatím je vystaven na čestném místě v naší třídě).

Další část tohoto skvělého dopoledne měli jsme možnost shlédnout předzápasový trénink extraligových hokejistů a to přímo ze střídačky hostujícího klubu. Po jeho skončení jsme byli trenérem vyzváni ke společnému fotografování s hráči přímo na ledové ploše, to nečekal opravdu nikdo, byl to prostě den plný překvapení.

Někteří z hráčů později ještě přišli mezi žáky, následovala další série fotografování se všemi 😊, debaty s hráči, blížil se však i čas, kdy jsme  se, ač neradi, s hokejisty museli rozloučit. Je čekal večerní zápas a nás odjezd zpět do Ostrova. Myslím, že mohu hovořit za všechny zúčastněné, jednalo se o velmi příjemné přátelské setkání, díky kterému má klub zcela jistě o několik nových věrných fanoušků více. Takže, Energie, do toho!!!

Stalo se již každoroční vánoční tradicí, že jeden z víkendů před Vánoci tráví třídy žáků se speciálními vzdělávacími potřebami na předvánočním pobytu ve vejprtské chalupě „U Mušketýra“. Nejinak tomu bylo i v letošním roce, kdy osmáci s deváťáky poté, co v pátek 15.12. 2024 nejdříve absolvovali exkurzi v prostorách Parlamentu ČR v Praze okořeněnou účastí na Staroměstských vánočních trzích, přesunuli se nejdříve busem, následně pak i vlakem a znovu busem až do krušnohorského Nového Zvolání (místní části Vejprt), místa jejich předštědrovečerního setkání.

Program byl rozdělen do dvou ucelených bloků. V rámci prvního bloku si žáci sami připravili štědrovečerní krmi, skládající se ze zeleninovo-kuřecího vývaru, bramborového salátu a variace vepřových a kuřecích smažených řízků. Rovněž výzdoba společenské místnosti, vánočního stromku a balení vánočních dárků pro kamarády, vše leželo zcela na bedrech žáků 8.D a 9.C .

Část sobotního dopoledne jsme zasvětili návštěvě tradičních vánočních trhů u německých sousedů v překrásně vyzdobeném městečku Annaberg – Bucholz. Na rozdíl od jiných let vládlo v sobotu vlídné počasí, i tak však přišel vhod horký nealko „svařák“ či klasický Bratwurst mit Senf … Zbyla chvíle i na nákupy posledních vánočních dárečků, to se ale již pomalu přiblížil čas návratu do Vejprt k předštědrovečerní večeři a rozdávání dárků.

Slavnostně prostřená tabule ještě více umocnila výjimečnost okamžiku, atmosféra přátelství a kamarádství doslova prostoupila celou chalupou. Po večeři následovala dlouho očekávaná chvíle, kdy si žáci sami mezi sebou, za doprovodu tónů vánočních koled, předávali dárky, které si pro své kamarády a kamarádky připravili. Došlo i na slzičky dojetí, kdy někteří z obdarovaných dali průchod svým emocím. Vrcholem večera pak bylo předání poukazu opravňujícího k účasti na pobytově školním výletu na Korsice, žákyni, jejíž mamka ji tento pobyt nemohla bohužel dopřát. Díky solidaritě jejích spolužáků, kteří na předvánočním Dni otevřených dveří prodávali výrobky a část svého výtěžku věnovali právě této slečně, jakož i dobrovolným příspěvkům ze strany rodičů a zaměstnanců školy, podařilo se v této adventní sbírce vybrat částku, která zcela pokryje její náklady na pobyt na tomto netradičním výletě.

Dalším umocněním již tak výjimečného večera byla návštěva pana zástupce Hrušky s manželkou Markétou, kteří přinesli žákům darem svůj legendami opředený „lotuskový dort“ , po kterém se při nedělní snídani zaprášilo do posledního drobečku. Tato sladká tečka stala se dalším vyvrcholením našeho vánočního pobytu, po kterém již nezbývalo nic jiného než sbalit svá zavazadla a po třech dnech se navrátit do Ostrova ke svým rodičům …

 TAK ZASE ZA ROK … U MUŠKETÝRA … se těší autor článku, Mgr. Z. Kunc

Po příjezdu a následném ubytování se, čekalo na zúčastnivší se žáky první překvapení v podobě aktivní asistence při přípravě společné večeře. Nutno podotknout, že se s ním vypořádali se ctí a grilované kuře, jakož i zeleninová obloha a bramborové hranolky chutnaly náramně. Následné umývání nádobí proběhlo opět v dětské režii, což v některých z rodičů vzbudilo naději, že by v těchto aktivitách mohli jejich svěřenci vytrvat i po návratu z pobytu, doufejme jen, že nikoli planou …

Již druhý den dopoledne čekala na všechny žáky první opravdová výzva … 993 m vysoká Jelení hora – hrdě se pnoucí nad vodní nádrží Přísečnice. K výstupu jsme zvolili nejkratší, nutno však zmínit, že zároveň i nejstrmější cestu. Panovaly v nás jisté obavy, jak si žáci s takto prudkým výstupem poradí. Byli jsme připraveni na projevy nesouhlasu a mrmlání lenochů, nic takového však nepřišlo …To, co se odehrálo v následujících minutách, naše obavy zcela rozptýlilo. Záhy poté, co jsme prostoupili hranicí lesa, byli jsme doslova zaplaveni množstvím oranžových klobouků křemenáčů, které zde rostli takříkajíc na každém kroku. Dramatický výstup změnil se během chvilky v branně dovádivou hru – „Cutch your orange mushroom“ – nekoordinovanými přískoky vpřed, poskakujíc od houby k houbě, postupovali jsme nepozorovaně stále blíže k vrcholu hory, aniž bychom za sebou nechali byť jen jediného křemenáče dalším, jistojistě se v lokalitě vyskytujícím houbařům. Zcela nepřipraveni na tuto houbařskou žeň, plnili jsme všechny prázdné vaky nasbíranými houbami, až jsme naplno pohrouženi do této činnosti, stanuli téměř nepozorovaně na vrcholové kótě hory. Čarokrásné výhledy na přísečnickou přehradu, lesknoucí se hluboko pod námi, nám byly odměnou za náročné stoupání do takřka tisíci metrů nad hladinu moře. Samotný sestup z hory byl by fádní rutinou, kdyby si dole na jejím úpatí Honzík Krejzů nevzpomněl, že nahoře zapomněl batoh s peněženkou a mobilem. S bezelstným úsměvem vyhodnotil, že by mu cesta trvala dlouho, pročež dovolil panu učiteli, aby mu pro něj v rámci rozvoje svého tělesného ducha a duševní rovnováhy vyběhl. Večer již proběhl v poklidném tempu při deskových a karetních hrách, stolním fotbálku, šipkách či sledování televizních pořadů. Bylo třeba načerpat  sil na následující den – kdy nás čekal adrenalinový zážitek u sousedů v německém Fichtelbergu – jízda na nejdelším flyline ve střední Evropě a bobování na zdejší dráze.

Abychom netříštili síly, do Oberwiesenthalu jsme vyrazili motorizovaně, následoval poté již jen cirka kilometrový pěší přesun k dolní stanici lanovky, kterážto odvážlivce vyvezla na vrchol Fichtelbergu, z něhož pak v sedacích úvazcích a chráněni helmami, vyrazili tito dobrodruzi střemhlav zpět dolů po sjezdovce, ve skutečnosti ale spíše nad ní. Aniž bychom to očekávali, mnohem adrenalinovější pasáž přišla při bobování. Během sjezdu dolů korytem dráhy se naši bobisté vždy sjeli v kolonu, kterážto pak mířila společně do cíle sjezdu, naštěstí bez jakékoli újmy na zdraví. Pravda, vždy jsme si mysleli, že zdejší bobová dráha je zcela bezpečná, nicméně již při minulé návštěvě před letními prázdninami nám Petra Voslařová dokázala, že ne až tak úplně, když při dojezdu vychýlila svůj bob na stranu natolik, že se i s ním převrátila…. Nečekali jsme, že Petra bude mít nyní nástupkyni, ale stalo se – Kiky Lubinová zopakovala přesně stejnou chybu a též se s bobem převrátila, duchapřítomně však naň nasedla znovu a tentokráte již zcela bezpečně dorazila do cíle sjezdu, a to dokonce bez jakéhokoli rychlostního omezení dalších bobistů na trati.

Po těchto adrenalinových zážitcích jsme ještě společně vystoupali na čtvrtý nejvyšší vrchol Krušných hor – 1097 metrů vysokou bájnou horu – Meluzínu, jejíž vrcholové plató už více jak tří roky zdobí geniální dřevěná socha pana učitele Vítka z naší školy. Nutno přiznat, že únava u některých žáků již začínala býti více než zřetelnou, troufneme si říci, že pro některé z účastníků to byly 100% první krušnohorské vrcholy, které kdy zdolali, proto přišel vhod zpáteční motorizovaný přesun na základnu ve Vejprtech, kde jsme společně tento náročný den zakončili grilovačkou a rozlučkovou večeří.

Díky únavě a zážitkům z celého dne, proběhl večer a i poslední noc absolutně v klidu, ráno nás po probuzení čekalo jen balení, úklid chaty a návrat zpět do Ostrova. Jsme rádi, že adaptační pobyt mohl proběhnout, myslíme si, že dokonale splnil naše očekávání, a že nově vzniknuvší dvoutřídka osmáků a deváťáků potáhne nyní už vždy jen a jen za jeden provaz.